Doporučená, 2024

Redakce Choice

Odvážný příspěvek: Paní Kopfová odolává šikaně

Já jsem ten, kdo se bál každého nového dne ... Frau Kopf - mladá žena z Berlína - napsala, jak strašné oběti mobbingu se cítí.

Paní Kopf je berlínská umělkyně, která sdílí své kreativní myšlenky na blogu Kopfkultur.
Foto: facebook.com/Koppkultur
obsah
  1. ... Já jsem ten, kdo se bál nastoupit na školní autobus. Ten, kdo se bál každého nového dne ... "
  2. Zpověď strany
  3. Celý text šikany paní Kopfové:
  4. „Ahoj, to jsem já.

Tento text mladé ženy z Berlína přináší jen hodně lidí v Německu k hádání - a ke studu. Paní Kopfová, jak se umělec nazývá online, neúnavně napsala, jak se cítí jako oběť šikany:

... Já jsem ten, kdo se bál nastoupit na školní autobus. Ten, kdo se bál každého nového dne ... "

Její drastická slova se zdají být přesně to, co už mnoho lidí cítilo: Posta dosud shromáždila více než 3300 lajků a stovky komentářů.

Přiznání pachatelů

Úžasné přiznání najdete v komentářích. Jeden z nich pochází od „pachatele“, který dnes lituje: „Byl jsem viníkem! Mohl bych nyní uvést důvody, proč se ospravedlňovat, ale to by byly jen levné a ubohé omluvy! Neexistují žádné důvody - zůstaňte se mnou jen moje ostuda a upřímná a upřímná omluva!

Příspěvek nejen pomáhá obětem mobbingu vykoupení otevřenosti, ale také pomáhá objasnit mobbujícím pachatelům drastické důsledky, které jejich hanebné činy mají na jejich oběti.

Celý text šikany paní Kopfové:

„Ahoj, to jsem já.

Já jsem ten, kterého jsi nazýval ošklivou prasnicí.
Já jsem ten, kdo házel kousky jídla na školní dvorek, nalil si do žvýkaček žvýkačku, plival na ně, házel cigarety a vždy si kladl nohy

Já jsem ten, kdo se bál nastoupit na školní autobus.
Ten, kdo se bál každého nového dne.
Ten, kdo stále věří, že když se srdečně smějí, lidé poznají zoufalý a ošklivý klaun ve mně.
Ten, kdo chtěl smrt, který tleskal, když padla nebo plakala.
Já jsem ten, kdo se věnoval zneužívání, které bylo zbito na cestě do školy a bylo nuceno kňučet milostí na kolenou.

Ten, kdo ví, co šikana znamená, i když se tomu tehdy říkalo „škádlení“.

Já jsem ten, kdo se ani nemůže zlobit na pachatele, ani na pozorovatele a ty, kteří selhali.
Ne nevědomý učitel, ne nevědomí rodiče a ne děti, kteří potřebovali obraz nepřítele, aby spolu cítili sílu.

Já jsem ten, kdo doufá, že děti těch, kteří to dělají, nebudou nikdy muset takovou věc zažít.
Já jsem ten, kdo chce obejmout malé, smutně vypadající děti, aby jim řekl, že všechny špatné jazyky tam jsou špatně.
A oni ano.
Stále a hlasitěji.

Dnes už nebudu plakat, vyrostl jsem a někdy i trochu silný, a měl jsem štěstí, že démonský internet stále nekousal.
Kdybych dnes musel jít touto kamenitou cestou, byl bych pravděpodobně úplně zlomený.
Jak v těchto dnech spravují něžné duše?
Nevím.
Doufám a vím jen chybu těch, kteří ti a tobě a tobě chtějí říct, že se mýlíš, příliš odlišný, příliš ošklivý, příliš tlustý, příliš tenký, příliš velký nebo příliš malý.
Mýlíš se!
A ty?
Stáváte se velkými a silnými, pokud jste tam dlouho nebyli.
Budete vědět lépe a být citliví na ty, kteří potřebují citlivost a bezpečnost.
Budete růst.

V tomto smyslu není strach z nových dnů, ochranných rukou, silných srdcí, občas hluchých uší, myslících myslí a naděje, že člověk může najít svou sílu jinde než v bolesti. ““

***

Více od paní Kopf aka Head Culture je číst ve své knize: Dying Head Pigs - nebo na svém blogu.

Čtěte více:

► Šikana na pracovišti: Co mám dělat?

► Šikana ve škole: jak mohu pomoci svému dítěti?

Populární Kategorie

Top