Foto: PR
"Je pro mě nejdůležitější osobou!"
Kdo má dovoleno vyrůstat se svými prarodiči, je požehnán. Můžete se od nich poučit, nechají vás projít mnohem více a milují vás více než cokoli jiného. Také štěstí, Andreas Gabalier (aktuální album: "Volks-Rock 'n' Roller"). Jeho dědeček bohužel zemřel, ale díky Bohu má ještě svou babičku Marii.
Doprovázeli jsme Andrease Gabaliera a jeho milovanou babičku na výletě do lovecké chaty ve Štýrsku (Rakousko). Na 1800 metrů měli dva skvělý čas.
"Abych to mohl ještě zažít." Myslel jsem, že to už nikdy neudělám. Je to pro mě sen a nezapomenutelný den, “vysvětluje Maria Knauder. Mluvili jsme se zpěvačkou a jeho babičkou Marií ...
Co na sebe myslíš?
Babička Maria: Andi je můj oblíbený vnuk. Okouzlující chlapec. Ostatní vnoučata jsou ke mně také milí, ale je něco zvláštního. Dnes jsem se tak těšil. Andreas řekla, že má pro mě překvapení a pak mě zvedl. Andi má tolik srdce.
Andreas Gabalier: Náš vztah je velmi formativní a především intimní. Je pro mě nejdůležitější osobou.
Paní Knauderová, za posledních několik týdnů jste nebyli tak dobře ...
Babička Maria: Měl jsem těžký čas. Mám v očích lék, který je ve skutečnosti pro léčbu mozolů na nohou. Lékaři se obávali, že budu slepá. Celé hodiny mi vypláchly oči.
Bojíš se někdy o své babičce?
Andreas Gabalier: Občas. Koneckonců, je jí 86. Kvůli věku již existují problémy. Například se srdcem. Před několika lety dostala kardiostimulátor. Proto nemůže tak divoce skákat a někdy má problémy se vzduchem. Nebo ta věc, když měla v očích špatný lék. To jsou chvíle, kdy se trochu bojím. Ale vím, že babička je bojovník a nelze ji porazit.
Babička Maria: Jsem v pořádku. Jsem tak šťastný, že stále můžu vidět. A že stále mohu číst. Slepota by pro mě byla drama.
Ve vašem životě bylo těžké období ...
Babička Maria: Ano, když Andiho otec zemřel (v roce 2007 spáchal sebevraždu). To bylo hrozné pro celou rodinu. Tehdy jsem toho chlapce hodně jezdil, snažil jsem se ho postavit a řekl mu vtipy. Chtěl jsem ho chránit. Bála jsem se o něj, velmi jsem se o něj bála. Díky bohu, že tehdy měl hudbu.
Co jsi dal svému vnukovi?
Babička Maria: Vždy jsem ho učila: Všechno se může ztratit, ale ne doma. Měli jsme jen rodinu. A to je pro nás dnes nejdůležitější věc. Možná proto jsme s Andim tak blízko. A vždy jsem říkal, vždy být čestný a skromný. Zůstal dodnes.
Andreasi, bojíš se budoucnosti?
Andreas Gabalier: Užívám si svobodu. Na další den není žádná myšlenka. Bydlím každý den, jako by to byl poslední. Nikdy nevíš, co přijde. Neplánuji dopředu tak dlouho.
Jste věřící?
Andreas Gabalier: Mám víru z domova. Když jsem na cestě, často chodím do jedné z kostelů a zapálím svíčku. Někdy pro babičku, sestru, otce. Vždy na tom záleží.
